Kauza Pražáková, bydliště Ludmily Pražákové Verified

Kauza Pražáková, bydliště Ludmily Pražákové

„Na udané adrese v Rybalkově ulici, dnes U vršovického nádraží, jsme se od místního detektiva dozvěděli, že obětí je nějaká dívenka z domu, na jehož dvorku byla nalezena polosvlečená, v poloze svědčící o sexuálním násilí.
Což jsem za chvíli viděl na vlastní oči – tělo leželo vklíněno mezi železné zábradlí a stěnu zděného domečku s dřevěnými dveřmi, sloužícího jako kryt zdejší studny. Opodál stály dvě popelnice na odpadky, dál jsem si všiml hromady písku a na ní pohozených džínsů, smotaných mezi dámskými kozačkami…
Technik mi dal znamení, že jeho video je už v chodu a já začal diktovat v tempu své obhlídky:
Jedná se o tělo mladé ženy, ve stáří asi 20 let, leží na hliněné zemi, na zádech… Mrtvolné skvrny jsou dobře vyznačeny, ztuhlost nastupuje… Dívka je od pasu zcela obnažená, s výjimkou šedých krepsilonových ponožek, horní část oblečena do bundy ze žlutošedé sypkoviny…
Oční spojivky jsou značně překrvené, nastříknuté. Jazyk pevně stisknutý mezi zuby. Vpředu na krku jsou naznačeny menší hematomy, v místech jazylky je poměrně volný pohyb, místy se objevuje chřupání, došlo tedy k porušení jazylky. Od ohryzku vlevo dolů se táhne v délce pěti centimetrů značnější hematom… Obličej kolem úst zakrvácen, podle všeho jako následek krvácení z nosu, způsobeného dušením.
Dolní končetiny mrtvé ženy jsou od sebe maximálně roztaženy, vrchol vzdálenosti kolen od sebe činí 70 až 80 cm. U vchodu do pochvy se nachází drobná exkoriace velikosti 3-4 mm. Toto drobné poranění má zachovalou vitální reakci…
Je nepochybné, že smrt nastala násilně, že ji zavinila druhá osoba, velmi pravděpodobně půjde o vraždu udušením z uškrcení nebo zardoušení, jak napovídá stav očních spojivek, dále hematomy na krku a také porušený stav jazylky. Dobu smrti lze určit mezi 21. hodinu až půlnoc předchozí noci. Podle polohy a nálezu těla vykonal pachatel na poškozené násilnou soulož, nebo se o ni aspoň pokusil.

Mrtvou dívku našel před půl osmou ranní Josef Wiessner, zaměstnanec pražských komunikací, které měly ve vedlejším domě detašované pracoviště. Část domu, kde došlo k vraždě, zas užívaly k uskladnění písku, dopravních značek a dalších svých pomůcek.
Ohledání místa činu nic valného nepřineslo. Ve směru od nalezeného těla byla zřetelná stopa po vlečení, dlouhá 5,60 metru a široká 20 až 30 centimetrů. Podle všeho došlo k napadení oběti už v průjezdu domu. Vstupní vrata nebyla zamčena – je možné, aby pachatel čekal na dívku právě tady? Nebo ji nenápadně sledoval až k domu a zahájil svůj útok ve chvíli, kdy mladá žena vstoupila do průjezdu?
Celá délka trasologické stopy po vlečení těla byla lemována řadou drobných nálezů, šlo například o jízdenky městské dopravy, nedopalky cigaret, krevní stopy – ale především o svazek klíčů od vložky FAB… Pokud mrtvá dívka bydlela v domě, měly by klíče „pasovat“ do nějakého zámku!

Výrazný průlom nastal 16. ledna 1985.
„Vypovídat budu, protože vím, že během předchozích výslechů jsem zdaleka neřekl všechno,“ začal Kadlec slibně.
„Bylo to tak, že Panenku jsem poprvé napadl až v průjezdu, kdy jsem jí podrazil nohy. Spadla na zem, pak se zdvihla, popoběhla do dvora… Tam jsem ji chytil levým předloktím za krk a přes ústa, spadl jsem na ni.
Uslyšel jsem z baráku, asi z pavlače, nějaké kroky, tak jsem ji přetáhl kousek dál, na místo, které nebylo tak osvětlené… Svlíknul jsem jí kalhoty a kalhotky, na boty se nepamatuju… Lehl jsem si na ni, ale o soulož jsem se nepokusil, poněvadž jsem už byl hotovej, udělal jsem se do trenek.
Když jsem na ní ležel, zacpal jsem jí ústa a nos. Musela být v bezvědomí, protože se nehýbala. Nevím, jestli byla Panenka od krve. Stejně tak nevím, jestli se probrala.
Pak jsem dostal strach z toho, co jsem udělal. Už jsem na nic nečekal a utekl jsem ze dvora pryč. Doma jsem dostal šok, vypral jsem si trenýrky, kalhoty jsem hodil do skříně a pracovní bundu ušpiněnou od zdi jsem otřel mokrým hadříkem…

„Jak beru vážně hodnověrnost děje, kterým popsal průběh vraždy? Myslím, že některé věci si nevymyslel, že se skutečně odehrály. Včetně věty, která asi všechno rozhodla…
Nelze vyloučit, že když Kadlec v průjezdu poznal Pražákovou a uvědomil si, že tentokrát nenapadl pro něj anonymní ženu, mohl docela dobře zpanikařit. Nevylučuju ani možnost, že se na jeho strachu podepsalo vyšetřování předchozího deliktu ve Františkánské zahradě.
Ale každopádně si myslím, že věta napadené dívky ,Co bych s tebou dělala, ty impotente!’ byla v danou chvíli nejhorší věta ze všech možných.
To byl vlastně rozsudek smrti!
Chudák Pražáková si neuvědomila, koho má před sebou. Že i kriplík, kterým opovrhovala celá hospoda, může být za určité souhry okolností smrtelně nebezpečný,“

Pětičlenný senát Městského soudu za předsednictví Karla Mazury považoval v průběhu přelíčení za prokázané, že Kadlec se v inkriminovanou dobu poblíž místa činu nacházel, konkrétně že se schovával v křoví poblíž Botiče a čekal, až kolem půjde nějaká osamělá žena.
Kolem 23.15 až 23.30 hod. zpozoroval přicházející Ludmilu Pražákovou. Zpočátku ji nepoznal, nevěděl, koho sleduje, ale měl v úmyslu se na ženě pohlavně ukojit i za cenu násilného jednání. Pražáková rozpoznala nebezpečí až ve chvíli prvního útoku v průjezdu domu.
Podle soudců proběhl další děj takto: Kadlec i Pražáková upadli na zem, oba se navzájem poznali. Pravděpodobně v tu chvíli poškozená obžalovaného slovně napadla, mimo jiné slovy, aby si Kadlec dal pozor, že už jeden „průšvih“ má. Pražákové se podařilo ještě vstát a snažila se utéci z průjezdu do dvora.
Kadlec si v tu chvíli uvědomil, že byl Pražákovou bezpečně poznán. Rozběhl se za ní, stále však ještě s hlavním úmyslem donutit ji k souloži. Dostihl oběť v pravé části dvora, kde ji opět srazil k zemi a intenzivně, v úmyslu ji usmrtit, ji začal rdousit. Zde se k motivaci vynucení soulože přidal motiv odstranění svědka trestné činnosti, zčásti je možný i vztek. Vzhledem k intenzitě rdoušení šlo o úmysl přímý.
Bezvládnou oběť vysvlékl Kadlec na spodní části těla. Pak zaslechl kroky neznámé osoby, uvědomil si, že by mohl být prozrazen, a proto přetáhl tělo Pražákové do výklenku v levé části dvora. Zde se pokusil se o soulož, ke které však nedošlo vzhledem ke Kadlecově indispozici.
Senát Městského soudu v Praze dále konstatoval, že obžalovaný Kadlec svou výpověď z 16. ledna 1985 nevyvrátil žádným věrohodným způsobem, pouze ji popřel, přičemž je usvědčován především znaleckým posudkem z odvětví soudního lékařství, protokolem o ohledání místa činu, fotodokumentací a dalšími podstatnými důkazy.

Zdroj, odkazy:

https://www.databazeknih.cz